Izola.

Izola leží na slovinském istrijském pobřeží mezi většími přístavy Koper a Piran a působí menším dojmem než oba – nejprve pracovní přístav, až potom cíl cestování. Až do 18. století byla skutečným ostrovem a klubko úzkých uliček kolem náměstí Manzioli si dosud nese stopy tehdejšího stěsnaného uspořádání, s domy z benátské doby v okrové a rezavé barvě obrácenými k marině plné rybářských lodí, nikoli jachet.

Druhou identitou města je olivový olej. Izolské olivové sady zásobují drobné producenty, kteří stále lisují starým způsobem, a funkční torkla (olivový lis) ve starém městě udržuje tuto historii viditelnou a ochutnatelnou. Rybolov a lisování oleje jsou tím, čím přístav stále žije, a to je i důvod, proč si Izola zachovává klid i v červenci, kdy se nedaleký Piran plní jednodenními výletníky.

Rána tu patří rybářům: lodě vykládají u mola dřív, než kavárny dokončí rozestavování židlí, a rybí trh u mariny prodává rovnou z toho úlovku.

Za starým městem se pobřeží stává skalnatým a členitým, s malými zátokami vyřezanými do nízkých vápencových útesů – dosažitelnými na kajaku z městské pláže nebo pěšky po pobřežní stezce směrem na Koper. V samotné Izole není vlakové nádraží, takže odmění spíš cestovatele, kteří už se po tomto pobřeží pohybují pomalu autobusem nebo na kole, než ty, kdo sem zajedou na jediné odpoledne. Přijeďte vlakem do Koperu a pokračujte autobusem nebo na kole – Izola pak dobře funguje jako klidnější základna pro poznávání Koperu i Piranu, aniž byste musely zůstat ubytovaní přímo v jednom z nich.