Torre
de Moncorvo.

Torre de Moncorvo leží v sušší a výše položené části Trás-os-Montes, kde terasovité vinice Doura ustupují břidličným kopcům osázeným mandlovníky. Samotné město je kompaktní a nespěchá: síť domů z granitu a břidlice stoupá k Igreja Matriz, jednomu z největších farních kostelů v severním Portugalsku, který svou velikostí přesahuje měřítko takto malého města a stojí za pomalý pohled. V okolních ulicích se objevují modrobílé azulejo obklady běžné v celém regionu, zapracované do fasád obchodů a kapel, nikoli vyhrazené jediné památce.

Skutečný důvod zůstat dvě až tři noci je ale krajina kolem města. Quinty — vinařské usedlosti Doura, mnohé stále v rodinném vlastnictví — se rozkládají po terasovitých svazích pod městem, a několik z nich zve návštěvníky na procházku vinicemi a degustaci, kterou naleje ten, kdo právě otevře dveře, u některých bez nutnosti předchozí objednávky. Mezi vinicemi mandlové sady na několik týdnů každé jaro zbarví svahy do bíla — tišší a méně navštěvovaná obdoba květů, které přitahují větší davy níže v údolí.

Torre de Moncorvo také sousedí s Přírodním parkem Douro Internacional, a hrubé cesty nad městem nabízejí výhledy do říčního kaňonu, aniž by bylo nutné podniknout dlouhý pěší výlet, aby k nim návštěvník dorazil. Místní kuchyně se opírá o to, co zdejší krajina dává: mandle se objevují v koláčích a omáčkách, jehněčí a zvěřina z Trás-os-Montes se v hospodách servírují ke sklence vína z Doura. Několik quint v okolní krajině nabízí ubytování, kde je večeře postavena na vlastních lahvích usedlosti a výhledu na vinice místo pevného programu; ve městě zbytek pokrývají jednoduché rodinné penziony.

Dva až tři dny stačí na pomalou procházku starými ulicemi, návštěvu jedné či dvou quint a vychutnání krajiny mandloní a vinic v tempu, jaké si zaslouží. Není tu mnoho co odškrtávat na seznamu, a to je právě smysl.